na Blog.cz

Chci vám sem vložit rozhovor, který se mnou dělala kámoška pro jeden web, a možná by vás mohl zajímat, rozhodně se do tématu tohoto blogu hodí. :-)

(autorka rozhovoru: Adrifinel, uveřejněno s jejím svolením)

Já: Ahoj, ty patříš mezi tzv. TS lidi, co bys mohla nám říci o tomhle z tvého pohledu.
Annia:Ahojky, TS lidi (transsexuálové) jsou takoví, jejichž tělesné pohlaví je jiné než to duševní (psychické). Takže někdo, kdo je tělesně kluk (muž) se cítí být holkou (ženou) či naopak. Konkrétně já jsem holka "uvězněná" v klučičím těle. Jinak je to vrozená porucha, na kterou se ale pochopitelně dá přijít až v pokročilém věku, většinou v pubertě.
Já: Spousta lidi si myslí, že když jsi TS tak se oblíkáš jako žena a líčíš se, co je na tom pravdy?
Annia: Já jsem se vlastně narodila jako kluk z duší holky, o které ale nikdo nevěděl (vlastně ani já jsem si to tenkrát neuvědomovala, v takhle nízkým věku to snad ani nejde). Takže jsem vypadala jako kluk, byla jsem vychovávaná jako kluk, i když jsem uvnitř byla holka. Teprve když jsem v pubertě začala cítit větší rozdíly, mezi tím jak se cítím a jak mě okolí bere, jsem si to začala uvědomovat a tehdy jsem začala zkoušet mimo jiné i líčení a převlékání - ale v malé míře.
Dělala jsem to jenom tak, "na zkoušku", neměla jsem potřebu se doma nalíčit, převléct a chodit v tom. Chtěla jsem se normálně obléct, klidně i nalíčit, zavolat třeba kámoškám, abysme někam vyrazily do společnosti, ale hlavně, aby mě tam všichni brali jako holku. Což s klučičím tělem, pochopitelně, nejde.
Teď jsem ve fázi diagnózy, před začátkem přeměny, a doteď občas zkouším líčení (abych se to naučila) a oblečení pro holky zatím jen doma, přičemž na veřejnosti chodím zatím v klučičím nebo unisex oblečení. Jinak většina TS holek se začíná oblékat a líčit na veřejnosti v průběhu přeměny (hormonální terapie), takže nějak tak to udělám i já.
Já:Když máš klučičí tělo, zkoušeli někdy s tebou holky ve tvém okolí flirtovat či pocítila si náklonost k mužům?
Annia: Myslím si, že nezkoušely, ale možná jsem to jen nepocítila, že by se mnou flitrovaly. Je pravda, že co se týče základní školy, tam jsme s klukama zkoušeli flirtovat s holkama, i když mě to moc neříkalo, hlavně proto, abych "nethrala partu". Vlastně jsem tenkrát měla hodně slabou osobnost, ještě donedávna, a tak jsem se nechala svést ke všemu možnému, i když mi to nic neříkalo, třeba jako je sledování pornofilmů, pití piva, nebo právě balení holek.
Od té doby, co jsem zjistila, že jsem duševně holka, jsem vlastně "našla sama sebe", tak mi o dost stouplo sebevědomí, takže si už více umím "jít vlastní cestou", prosadit si svoje názory a "žít jak chci". Bohužel, co se týče ostatních vrstevníků, jak holky tak kluci, jim se moje chování zdá přinejmenším "divné", alespoň to tak pociťuju.
Jinak dříve jsem zkoušela jako ostatní kluci najít si partnerku, záviděla jsem ostatním, že "někoho měli". Ale nějak mi to partnerství nic neříkalo, rozhodně jsem nechtěla sex, nedokázala jsem si sebe při tom představit. Sice jsem na základce v sedmé třídě rok s holkou chodila, alespoň to ostatní říkali, ale já si myslím, že to bylo spíše kamarádství. Třeba polibek mezi námi vůbec nebyl, a samozřejmě ani nic víc.
Od té doby žádný "vztah" nebyl, i když mi spolužáci nesčetněkrát říkali, ať si najdu holku, já se na žádný vztah necítila. Později, když už jsem přišla na to, že jsem vlastně holka, jsem se virtuálně přes jednu online internetovou hru zamilovala do jednoho kluka. On mě nikdy, ani na fotce, neviděl, a já jeho taky ne. Jediná komunikace mezi námi byla psaní textu a pohyb postav ve hře. Právě díky tomu si myslel, že jsem holka a tak se ke mně i choval. Bylo mi opravdu krásně, je pravda, že jsem dřívě k holkám cítila taky náklonnost, ale takhle silné to nebylo nikdy předtím.
Já:Pro koho si myslíš, že je tvůj stav nejtěžší pro tebe samotnou nebo pro ty, co tě znají...
Annia: Já nevím, jaké to je, koukat na to z té "druhé strany", z pohledu lidí, kteří by se mě měli snažit akceptovat a "zvyknout si na to", samozřejmě nemůžu. Ono, když mě někdo zná už řadu let (či rovnou od narození), byl se mnou zvyklý jednat jako s klukem, a najednou má s tím samým člověkem mluvit jako s holkou, asi to není lehké. Ono to není jen o oslovování, ale ač si to člověk připustí či ne, k holkám se chováme jinak než ke klukům, což můžu připustit, já v tom cítím někdy dost velké rozdíly.
Oproti tomu já jsem musela řešit celé to "hledání sebe sama" a nesčetněkrát zkoumat, jak to se mnou vlastně je, jestli jsem opravdu holka, nebo jestli se mi to přecejen jenom nezdá. Informace z internetu mi v tom mimo jiné hodně pomohly. Dále se musím naučit to, co se normálně holky v dětství a v pubertě učí, hlavně co se týče líčení, zkrášlování, atd. (Ono opět, ať chceme nebo ne, výchova kluků a holek se od sebe dost liší. Jestli je to správně, moc objektivně posoudit nemůžu. Ale podle mě v určitých ohledech to správné není.)
V neposlední řadě musím řešit problémy se samotnou přeměnou, ono to není jen to, co si většina lidí myslí, diagnóza, hormonální terapie, a operace. To jsou hlavní body, ale okolo toho je ještě několik dalších chirurgických zákroků, ale kromě toho je to hlavně o psychice. Jedna z nejtěžších záležitostí je přeměna v té "sociální rovině", kdy člověk musí každého přesvědčovat, že se opravdu cítí být holka (jak asi je lehké přesvědčit někoho o svých citech?), a každému vysvětlovat, co to všechno obnáší. A těch lidí, kolika to musíte vysvětlovat, je většinou více, než byste spočítali na prstech. Tato část mě teprve čeká.
Já: Jak dlouho trvá celý ten proces změny a jak přibližně nákladné to je, vyžaduje to třeba nějakou speciální hospitalizace, zvláštní docházení atd. A jak tomuhle pomáhají TS komunity.
Annia: Od první návštěvy sexuologa trvá přeměna většinou minimálně dva roky, i když je to dost individuální, podle průběžných výsledků léčby a také podle rozhodnutí samotného pacienta.
Náklady na přeměnu samozřejmě nejsou nejmenší, i když přijatelné to je, a za tu cenu to TS lidem určitě stojí.
Samotná operace je hrazená pojišťovnou, takže v hlavních bodech se platí jen za hormonální terapii, což je několik stovek (nevím přesně kolik, ale ne více než 500 Kč) měsíčně, plus něco také stojí poplatky u lékařů, například na sexuologii v Praze se platí 500 Kč za rok. Připočtěme ještě poplatky 30 Kč za návštěvu lékaře, kterých by ale nemělo být více, než 20 do roka. Takže sečteno podtrženo, odhadem by základní léčba při hormonální terapii mohla být kolem 5000 Kč, podle informací, co vím.
Daleko více ale stojí vedlejší zákroky, především odstranění ochlupení na obličeji laserem, případně elektrickou jehlou. Laser stojí přibližně 5000 Kč na jeden zákrok, těchto zákroků musí být zpočátku 3 - 8, na každého to účinkuje jinak. Poté se doporučuje 1x ročně chodit na udržovací ošetření. Na určitý typ chloupků (tmavší pleť či světlejší chloupky) laser neúčinkuje, pak se musí sáhnout po elektrické jehle, která je prý dražší (cenu bohužel neznám), a také bolestivější.
Takže, po přičtení nákladů na laserovou epilaci se dostaneme na částku 20 000 - 45 000 Kč za první rok, poté s udržovacím ošetřením a původní částkou 5000 za základní léčbu je to ročně 10 000 Kč. To už je pro někoho jeden měsíční plat. A to ještě nevím, kolik stojí kosmetické operace jako zmenšení nosu či "ohryzku" na krku, ty pokud vím hrazené pojišťovnou nejsou.
Jinak, co se týče Prahy (jinde to neznám), na sexuologii se dochází každý měsíc, plus několikrát, minimálně třikrát za průběh přeměny, na psychologii, pak také na vyšetření na endokrinologii a další vyšetření. A samozřejmě na chirurgii na operace.
Léčba obsahuje přibližně tyto kroky:
1. Diagnóza, kdy člověka vyšetří jak tělesně tak psychicky, a hlavně s ním probírají problémy, samozřejmě minulost, jak se projevovala transsexualita, atd. Úkolem je především zjistit, jestli je opravdu transsexuál, nebo jestli si to např. kvůli nějaké psychické poruše jen myslí.
2. Hormonální terapie, jsou podávány hormony v tabletkách, které zajistí přeměnu sekundárních pohlavních znaků (prsa), a mírně změnu tvaru těla na ženské. Před začátkem terapie dostane pacient neutrální jméno, aby mohl už vystupovat v nové roli a zároveň, pokud potřebuje, vyjímečně ještě v té staré. V průbehu hormonální terapie probíhá "test skutečného života", kdy se postupně člověk snaží začít žít ve všech oblastech už jako žena, dále pak většina kosmetických operací a také "coming-out", zmiňované oznámění situace známým lidem a jejich akceptování.
3. Operativní změna pohlaví, při které se odstraní penis, a vytvoří vagina. Vyžaduje minimálně rok předchozí hormonální terapie.
TS komunity pomáhají hodně, hlavně po psychické stránce. Mezi těmito lidmi, kteří chápou problémy TS lidí, protože je samotní mají, se člověk cítí opravdu "ve své kůži", protože ho ostatní berou, a oslovují be správném rodě, i když jsou třeba na začátku přeměny.
Já: Jako kluk bys měla mít hluboký hlas, nebojíš se že to bude u tvoji ženské postavy znít divně a co některé znaky, co mají jen muži, velké nohy nebo styl těla trojúhelníku, pozadí atd
Annia:Hlas je bohužel ze začátku problém, sice se snažím mluvit vyšším hlasem, ale bohužel to není úplně ono. Zapoměla jsem zmínit, že v pokročilejší fázi přeměny (teď nevím, jestli před operací, nebo až po ní, ale myslím si, že před ní) TS holky dochází na foniatrii, kde se nějakým způsobem "naučí" mluvit žensky znějícím hlasem. Další možností, dražší a riskantní, je operace hlasivek. Je ale riziko poškození hlasivek, proto ji lidé většinou nepodstupují.
Velké nohy a výška se bohužel změnit nedají, v tom to mají TS holky těžké a nezbývá, než si na to zvyknout. Tvar těla, jak jsem už předtím zmínila, částečně řeší hormony, co nevyřeší ony je ale už u holek akceptovatelné. Nu, každá TS holka nemůže dělat modelku, jako ani některé jiné holky. Jinak "doladění" tvaru těla se také skoro vždy řeší redukcí váhy, hubnutím, tak jako to dělají i ostatní holky.
Já: Jak to vidíš s dětmi a znáš nebo víš o matkách, či otcích, kteří zjistili pak, že jsou TS nebo když žena neví o svém ts a je těhotná, tak jaké to asi pro ní je.
Annia: Pro TS, ať už kluky nebo holky, je při přeměně podmínkou, aby byli v původní roli neplodní. A v nové roli to bohužel nejde, a myslím že věda není v tomhle ohledu moc daleko, takže asi ani ještě dlouhou dobu nepůjde. Je to škoda, myslím, že bych později chtěla mít vlastní děti, i když teď jsem o tom zatím moc nepřemýšlela, ještě na to nemám věk. Později může být jediným řešením adopce.
Vím o tom, že někteří lidé zjistili, že jsou TS až po tom, co zplodili dítě. Stává se to méně často, ale ano, a pak už to je samozřejmě těžší, a může to být taky důvod, vůbec na přeměnu nejít...
Já: A ty jsi nebo pokud tuhle podmínku nesplnuješ tak co..
Annia: Tak by mi neuznali úředně ženské jméno, rodné číslo a status v občance. Musí u mě nejdříve proběhnout operace, a když mi odstraní pohlavní orgány tak jsem na jisto neplodná a uznají mi novou identitu.
Já:Přemýšela jsi o odběru spremiíí a pak je použít k oplodnění nějaké ženy (dělá se to že ženy nosícizí dětik, protože jejich vlastní matka nemůžu) tak by to dítě bylo čistěteoreticky tvoje. A psala jsi při předměně, tedy už při ní než ti ostraní orgány musíš být neplodná?
Annia: Přemýšlela, ale nechci to udělat. Když bude to dítě z mých spermií, byl by to divný pocit a navíc odnošené cizí ženou, když budu chodit z nějakým klukem. To opravdu spíše tu adopci nebo žádné dítě.
No, pohlavní orgány se odstraňují až po těch cca. dvou letech od začátku terapie, přičemž poté následuje ta přeměna "úřední identity". Ale po těch dvou lete před operací je vzhled už téměř plně ženský.
Já: Nebojíš se až budeš zamilovana a budeš mít vztah a dojdena to, že od tebe kluk uteče.
AnniaAno, toho se bojím. Pokud se to stane, budu hodně smutná, myslím že více než kdy dřív, a to už jsem smutku zažila celkem dost. Tady je otázka, jestli to před klukem nadosmrti tajit, a nebo jestli to risknout a říct mu to ze začátku. Kdyby me i tak bral, myslím že bych ho naopak za to měla ráda ještě víc, s ohledem, že už bych před ním tohle nemusela tajit a že by mě bral takovou, jaká jsem.
Já: Těšíš se na naše real setkání?
Annia:Těším, i když ti asi bude připadat divné, že stále vypadám spíš jako kluk, než holka, ale stejně se těším, až tě po tom víc jak roce, co si píšeme, poznám osobně.

Děkuji, že jste došli až sem.